Autor : Zuzana Týnková

Jsme tím, co si pamatujeme. Bez paměti mizíme, přestáváme existovat, naše minulost je vymazána a přece věnujeme paměti jen málo pozornosti, kromě případů, kdy nás opustí. Děláme strašně málo k jejímu procvičení, živení, posilování a ochraně.
Mark Twain

Před 20 lety Česká republika patřila k zemím, které u svých žáků vykazovaly vysoké všeobecné znalosti. Kámen úrazu byl v tom, že značnou část vědomostí žáci získali dnes již nepřitažlivou a strohou cestou - učením se nazpaměť, memorováním. Naše společnost se od roku 1989 výrazně změnila. S jinou společenskou a politickou situací, s jinými podmínkami, ve kterých současná rodina žije, přicházejí do školy i jiní žáci. Tomuto trendu je nutné věnovat náležitou pozornost a přizpůsobit mu vzdělávání.

Školy začaly nasávat inspiraci z okolních zemí – hovoří se o alternativních metodách ve vyučování, žáci mají k dispozici zdroje informací, o kterých neměly předchozí generace ani tušení (internet, média). Zdálo se, že se vzdělávání ubírá tou správnou cestou. Z odborných kruhů stále častěji zaznívalo: „Žákům nemají být předávány pevně definované sumy encyklopedických poznatků, je naprosto zbytečné si tyto seznamy pamětně osvojovat.“ Najednou ale rapidně klesla všeobecná vzdělanost. Učitelé se bojí vyžadovat po žácích tolik znalostí jako dříve, střední školy běžně navštěvují děti, které by se ještě před zmíněnými 20 lety jen velmi obtížně dostaly na odborná učiliště. Kde se tedy stala chyba ?

Jsou snad naše děti méně inteligentní než my nebo naši rodiče?
Je bez diskuze, že žáci jsou zvídaví možná více než dříve. Mají totiž více podnětů a možností, kde získávat poznatky, zkušenosti a osvojit si dovednosti. Jsou vychovávány ve svobodě. Nebojí se přemýšlet o jevech kolem sebe, hodnotit je a dívat se na ně z různých úhlů. To vše by přece mělo zákonitě vést k vyšší úspěšnosti ve škole. 

Jsou tedy snad alternativní metody ve vyučování tím klíčem k neúspěchu?
Ani zde není příčina. Alternativní metody přestávají být alternativními a stávají se běžnou součástí školního vyučování. Projektové vyučování nutí žáky spolupracovat, aktivně si samostatně vyhledávat informace a z nich vyvozovat závěry. Kooperativní vyučování je předpokladem pro zvýšení jejich schopnosti efektivně diskutovat, divergentně myslet, kritické vyučování po žákovi vyžaduje analýzu, syntézu, hodnocení, aj. Z hlediska vědeckých poznání jsou všechny tyto dílčí jevy pozitivní a z hlediska vyučování vysoce efektivní. Naštěstí stále více učitelů má snahu těžit z konstruktivního pojetí školy.

Přesto zde najednou něco zmizelo. Ve snaze transformovat školu se vytratil smysl paměti. Děti s oblibou namítají: „K čemu je nám paměť, důležité je umět si informace vyhledat. Pryč s drilem, není nutné umět násobilku, mám přece kalkulačku. Nepotřebuji znát vyjmenovaná slova, když je mám na kartičce.“ Někteří  učitelé podlehli a přistupují ke kompromisu.

Role paměti je však v procesu vzdělávání nezastupitelná.
Jejím prostřednictvím získává žák znalosti důležité pro budoucí uplatnění ve společnosti. Díky paměti jsme tím, čím jsme. Bez ní bychom byli jen prázdné nádoby. Ničím bychom se od sebe neodlišovali a nemohli bychom obohacovat prostředí kolem nás. Paměť je základním stavebním kamenem pro učení a myšlení. Jejím používáním trénujeme schopnost „pamatovat si“. Proto je nutné zaměřit se na její maximální rozvoj již ve škole. Existuje mnoho metod, kterými lze paměť úspěšně trénovat. Pokud učitel zná její zákonitosti, chápe lépe nejen případné potíže ústící ke školnímu neúspěchu, ale může žákovi podat pomocnou ruku a ukázat mu, jak svou paměť zlepšit a jak ji lépe využívat. Naučí ho, jak spojovat informace, hledat souvislosti mezi nimi a chápat lépe podstatu konkrétního obsahu učiva. Pokud osvojování pamětných strategií probíhá souběžně s výukou, učitel může žáky instruovat, jak si informace či znalosti zapamatovat. Zároveň žákovi ukazuje, jak se učit tak, aby efektivně využil nabízené možnosti paměti. Tuto dovednost totiž využije, až si bude muset zapamatovat PIN své kreditní karty, rychleji si vzpomene, kam položil mobil a co všechno má ještě nakoupit.

A jak je známo – mozek je jako sval, čím více ho trénujeme, tím lépe a déle nám prokazuje svou službu.

Zuzana Týnková, autorka pracuje jako metodik DVPP pro Pedagogické a vzdělávací centrum Karlovarského kraje, o.p.s.

DOTAZY K ČLÁNKU (použijte následující formulář)